Antibakteriální účinky lesních a květových medů

Anotace: druhy medu ve vztahu k jeho antibakteriálním účinkům. Porovnání horského medu s medem z nížin. Vliv skladování medu na účinné látky.

Všeobecná pozitiva medu

Mezi všeobecně pozitivní účinky medu patří zejména schopnost ničit původce místních zánětů, hnisání ran, angíny a původce různých nákaz.  To je podmíněno zejména obsahem vitamínů B1, B6, B12, dále pak obsahem draslíku, kyseliny fosforečné , manganu, vápníku a železa.

Porovnání květového a lesního medu

Na základě vědeckých výzkumů Dr. Buchnera z Rakouska, bylo prokázáno, že med ničí i původce některých závažných onemocnění jako je například záškrt, tyf a paratyf.
Během výzkumů léčivých účinků medu byly zjištěny další důležité skutečnosti. Antibakteriální účinky medu z horských oblastí jsou podstatně vyšší, než u medu z nížin. Tato skutečnost byla prokázána vědeckými výzkumy, kdy se sledovalo působení medu na stafylokoky. Při těchto zkouškách  nebyla prokázána antibakteriální účinnost medu z nektaru pampelišky a bílého jetele.

Nepatrný účinek se projevil u medu z bolševníku při zředění 1:2 (jeden díl medu a dva díly vody), červeného jetele při zředění 1:4 a některých lučních květů při zředění 1:8.

Silnou antibakteriální účinnost pak vykazoval med z květu líp a vřesu při zředění 1:16. Jednoznačná účinnost byla zjištěna u medu z borovic, smrků, jedlí a jedlého kaštanu, kdy antibakteriální účinnost vykazovaly  i při zředění 1:64.

Vliv doby skladování jednotlivých druhů  medu na jeho účinnost

Dr.  Buchner dále zkoumal vliv doby skladování na antibakteriální vliv medu. Porovnával opět dva druhy medu a to med z lučních květin a med lesní.  Skupina lučních medů po desetiletém skladování ve vzduchotěsném a tmavém prostředí, úplně ztrácela antibakteriální účinnost. Skupina medů lesních si po této době skladování, za stejných podmínek zachovala nejen antibakteriální účinky, ale i chuť jako u čerstvého medu.
Tyto skutečnosti dále vysvětluje prof. Dr. Wilhelm Halden ze Štýrského Hradce, který uvádí,  že oba druhy medu mají ve své podstatě odlišné složení. Účinnou složkou lesního medu jsou zejména výměšky mšic, které obsahují velké množství kyseliny mravenčí, kyseliny citronové, kyseliny jablečné, kyseliny jantarové, kyselin mléčné a octové, které zlepšují u medu nejen chuť, ale i antibakteriální působení.

Použité zdroje:

Včelařství: Léčivá síla medu. 1974, XXVII(1).
Foto: Stefan Walkowski (Own work) [CC BY-SA 4.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)], via Wikimedia Commons

2 Komentářů

  1. Petr Stoklasa

    Zajímavý a podrobný popis. Sám jsem zkoušel účinky medu a skutečně není med jako med. Je třeba upozornit spotřebitele aby se zajímal o to, zda med nebyl tepelně ošetřen (myšleno nezodpovědně tedy teplotou více jak 45 stupňů) Tady enzymatická aktivita medu rapidně klesá a ta je podstatou té uváděné „léčivosti medu“

  2. Marcela Mrázková

    Dobrý den, mohu se zeptat, když dám sklenici medu do kastrulku a voda se v něm povaří, pak zůstane v teplé vodě, ale asi bohužel byl bod varu, čekám, než se ztuhlý med rozpustí, ničí se vitamíny v medu obsažené? Děkuji za odpověď.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.