Hmyzomorka včelí (Nosema apis Zander, 1909) je vnitrobuněčná parazititická houba (mikrosporidie) vegetující v cytoplazmě hostitele.
Vyvolává nejrozšířenější a nejčastější průjmové onemocnění dospělých včel zvané nosemóza (Nosematosis apium), dříve též nosematóza.
Dříve byly mikrosporidie, mezi které je hmyzomorka včelí řazena, považovány za součást říše prvoci. Na základě porovnávání DNA jsou od roku 2006 mikrosporidie řazeny mezi houby.
Jak se nosematóza projevuje?
Ze začátku nemoci nejsou příznaky příliš nápadné.
Až v zimním období, kdy dochází k plnému propuknutí choroby, pozorujeme ve včelstvu neklid.
Na dně úlu zaznamenáváme vyšší počet mrtvolek. Na čelní stěně úlu a na plástech zaznamenáváme žlutavé výkaly, které nepříjemně páchnou.
V případě, že nákaza propuká v jarním období od dubna do května dochází k prudkému kolísání počtů včel.
Dochází k postupnému oslabovaní včelstva až zůstane malá skupina včel kolem matky.
Co se týče těla včely, tak je znatelný nateklý zadeček.
Pokud přistoupíme k preparaci trávícího ústrojí včely, pozorujeme bělavou barvu žaludku.
U žaludku dochází také ke snadnému trhání žaludeční stěny oproti žaludku nenakažené včely. (Veselý,2003)
Rozdíl mezi trávícím traktem zdravé a nakažené včely. Zdroj: https://windowbee.com/nosema-ceranae-pl-2/
Spory Nosema způsobují omezení dostupnosti živin pro včelu. Projevuje se to silný energetickým stresem.
Parazit nejenže vezmou živiny a energii z hostitelů, ale také snižují míru dostupnosti energie pro hostitele, aby vykonával životně důležité funkce (Martín-Hernández, 2012)
Nosema cizopasí v trávícím traktu včely, kde narušuje stěnu žaludku a následně stěnu střev, což vede k průjmu a následnému úhynu včely. (Holubec, 2006)
Jak se nosematóza v úle přenáší?
Kontakt včel se sporami nosemy je způsoben jejich aktivitou při čištění úlu a buněk a při vzájemném předávání potravy.
Největším rizikem je požírání výkalů tzv koprofágie. U včel to není úchylka, ale čistící instinkt.
Výkaly nakažených včel jsou totiž sladké, protože nedošlo k řádnému strávení potravy. Nakažené včely mají poškozenou stěnu žaludku. (Rejnič, 1987)
Méně známou cestou přenosu infekce je trávící trakt mezihostitele, kterým je např. mravenec, zavíječ, vosa, čmelák).
U mezihostitele se parazit nerozmnožuje (spory jsou však bez ztráty životnosti) a tak se mezihostitel stává pasivním přenašečem nemoci. (Kubišová, 1992)
Co se týče přenosu nosemy, tak svůj díl může sehrát i samotný včelař – krmení, napajedla, přenos matek a plástů.
Riziko expozice spórám v úlu nabírá hodnot za nepříznivého počasí, které zabraňuje nakaženým včelám vylétnout z úlu (Retschnig, 2017)
Možnosti prevence nosematózy
Mladé a vitální matky v úle
Silná včelstva
Zajištění nerušeného zimování včelstva
Řádná údržba a čištění úlu
Výměna plástů na jaře
Předejít nákaze lze rovněž tím, že se zamezí podávání pylu a pylové náhražky, které jsou obsažené v medocukrovém těstě. Staré včely, které jsou na okraji chumáče, jsou hlavním konzumentem tohoto těsta.
Díky vysokému obsahu bílkovin vznikají vhodné podmínky pro intenzivní rozvoj nosematózy (Veselý, 2013)
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Foto zdroj:
Nosema ceranae [online]. In: . [cit. 2022-08-31]. Dostupné z: https://windowbee.com/nosema-ceranae-pl-2/
Díky za podrobné informace. Jsem ráda i za citace. Používám v seminárce, ještě jednou díky. A pokračujte 🙂