Zasněžené úly, krajina pokrytá sněhem. Podívejme se na jedno riziko, které přináší pro naše včelky právě bělostná sněhová pokrývka.
Ke konci nebo i v průběhu zimy můžeme pozorovat, pokud se výrazně oteplí a je krásný slunný den, občasné prolety. Pokud máme před úly čistě bílou sněhovou pokrývku, hrozí našim létavkách nebezpečí.
Včely totiž vnímají světelné paprsky zádovou stranou těla. Sluneční svit ještě nedosahuje takové intenzity jako světelné paprsky odražené od bílého sněhového povrchu. Včelka se po výletu z úlu obrátí směrem odkud vnímá světlo nejsilněji a zády padá do chladného sněhu. Po krátké době dochází ke zkřehnutí těla a následuje úhyn.
Takto můžeme během zimních dnů přijít o velké množství létavek, které jsou pro jarní rozvoj včelstva nesmírně důležité. Mnohdy totiž tento úhyn nezaznamenáme, protože mrtvolky ve sněhu pečlivě vysbírají sýkorky.
Jak této situaci předcházet? Je to jednoduché, stačí před úly rozházet listí nebo ještě lépe dřevěný popel, aby došlo k zakrytí zářící sněhové pokrývky.
***
Pokud se vám článek líbí a chcete podpořit naši publikační činnost klikněte prosím níže na Like nebo Tweet.
Můžete se rovněž přihlásit k odběru našich příspěvků v jednoduchém formuláři pod článkem.
Zdroj:
HANOUSEK, Libor. Začínáme včelařit. Ilustroval Jan MATĚJÁK, ilustroval Jiří ŠMÍD. Praha: Brázda, 1991. ISBN 80-209-0194-9.
Foto: By Beehivestate [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons
