V první rozvojové fázi má včelstvo tendenci rozšiřovat se směrem nahoru, jde za teplem.
Stává se, že za zhruba jednu generaci po proletu (začátek květu ovocných stromů) nemá již matka kam klást nebo má málo místa.Plod je pod strůpkem a nedostatečná síla včelstva mu nedovolí přejít do spodního N. Přehození N, posun nebo převěšení plástů může pomoci. Časově se to shoduje právě s květem jív. U silných včelstev se to dá udělat klidně o měsíc dříve.
Za kritickou fázi ve vývoji včelstva se považuje moment, kdy matka nemá kam klást a přestává se rozšiřovat plodové hnízdo (jedno kterým směrem). Každé včelstvo má své plodové maximum, např. 35.000 plodových buněk.
To může být 8 týdnů po jívách, ale i za 2-3 týdny po květu jív. Záleží na vegetační oblasti a kondici včelstva a jeho genetickém vybavení.
V 2. rozvojové fázi dochází k přerodu „zimního“ včelstva na „letní“ včelstvo.
To se výrazně projevuje v sociálním složení včelstva. Začíná převládat tendence rozšiřovat se dolů.Převrstvením včelstva můžeme dosáhnout toho, že se zvýší sběrací pud, dá včelstvu prostor k dalšímu rozšiřování plodu nebo udržení plodování a ukládání zásob.Podstatou je pomoc tendenci „dolů“ k česnu. Když se to neudělá nebo když včelstvo nemá možnost to udělat samo (málo prostoru), začne se chystat k rojení z přehuštění nebo začne „lenošit“.
Zásahy včelaře jako je záměna nástavků, zebrování, posun nebo převěšení plodových plástů jsou možné a někdy nutné především:
1) těsně po proletu nebo i před ním (plodování od strůpku, Farrar),
2) při rozkvětu jív (zebrování – prázdné souše nutí včelstvo k ukládání nektaru, k odlehčení plodového hnízda a další plásty s nektarem urychlí růst plodového hnízda, Wright),
3) při květu ovocných stromů (k urychlení pomalejšího předjarního rozvoje na nízkém plástu přehodíme vrchních 2 NN ihned po odkvětu jívy, využijeme výraznou tendenci včelstva plodovat vzhůru, Boháč),
4) při dosažení plodového maxima, jeho posunutím tvorbou oddělku využití i letní snůšky.
Praxe „velkoprostorového“ včelaření
1) Včelstvu zimující ve 3NN a mající početní sílu 1-1,5 NN přehození nástavků cca v květu jívy zpravidla prospěje.
2) Při zimování ve 4 NN a síle cca 2-3 NN je to možné, ale nikoliv nutné.
3) Při zimování v 5 NN a síle 3 a více NN je to naprostá ztráta času.
Včelstvo, které obsedá po vyzimování 3 NN zvládne prakticky cokoliv a je lépe ho nechat se rozšiřovat směrem dolů (v úzkých nástavcích se projeví tzv. komínový efekt a jde to rychleji).
Včelstva, která sama postupně přecházejí dolů a včas dostanou možnost stavět, dají největší výnosy a jsou v patřičné kondici, jako je tomu u včelstva v přírodě. Tato včelstva si dělají vlastně záměny sama, navíc s úplně jinou strukturou plodového hnízda. Vždy když takové včelstvo ovládne nástavek níže, projeví se to neuvěřitelnou sběrací aktivitou. Včelstvo se dostává samo do tahu a má-li i nadále dostatek prostoru pod sebou, je téměř nemožné ho přimět k rojení.
(E. Babík, 2014)
